Obsah článku
Výrazy insolvence a insolvenční zákon obohatily slovník mnohých z nás po 1. lednu 2008, kdy vstoupil tzv. osobní bankrot do českého práva i do mnohých českých domácností.
1. 1. 2014 – přelomové datum
Jako u každé novinky – vyzkoušelo se. Něco se osvědčilo, něco méně, našli se, ostatně jako vždy, i tací, co se pokoušeli systém doběhnout. Po pětileté zkušenosti s fungováním osobního bankrotu začal vloni tým odborníků pracovat na jeho zdokonalení a odstranění problematických míst, kde se často právní výklad jednotlivých soudů a advokátů rozcházel. Výsledkem je novela insolvenčního zákona, která právě vstoupila v platnost.
Nejvýznamnější změny
Zákon v prvé řadě nyní nově a zcela jednoznačně upravuje situaci ihned po vyhlášení insolvence, kdy dříve docházelo často k souběhu zahájení insolvenčního řízení a probíhajících exekucí. Dále z něj zmizela podmínka, že dluhy nesmí pocházet z podnikání, kterou v předešlých letech soudy stejně často do jisté míry obcházely a mnohé společnosti nabízející vypracování insolvenčního návrhu přímo inzerovaly, že ji obejít dokážou. Nově se objevila také jednoznačně daná pravidla pro společné oddlužení manželů.
Společně v dobrém i zlém – i v oddlužení
Idea původního insolvenčního zákona byla jasná – umožnit nový start lidem, kterým dluhy přerostly přes hlavu. Vzhledem k formulaci zákona však mohlo dojít k situaci, kdy zatímco jeden manžel splácel osobní bankrot, věřitelé dluh souběžně vymáhali po druhém z manželů, jehož příjmy i účet zatížili exekucí.
Platy obou manželů dohromady také spíše splní nutné minimum pro povolení oddlužení. I z těchto důvodů soudy ke společnému oddlužení na základě zaběhnuté praxe již dříve přistupovaly, teď mu však byla dána jednoznačná pravidla.
